Pedagog a hybatel uměleckého života

Miloslav Jágr nebyl jen tvůrcem, ale také zásadní postavou pražské VŠUP, kde po desetiletí formoval generace českých výtvarníků. Jeho pedagogická dráha byla úzce spjata s bojem za tvůrčí svobodu v době normalizace.

Pod vlivem Adolfa Hoffmeistera

Jágrova cesta na VŠUP začala v roce 1960, kdy nastoupil jako asistent do ateliéru Adolfa Hoffmeistera. Osobnost tohoto světoběžníka, diplomata a geniálního karikaturisty Jágra hluboce očarovala. Hoffmeister do uzavřeného Československa přinášel nejnovější trendy ze zahraničí a učil studenty i asistenty odvaze a nadhledu. Právě zde se zrodilo Jágrovo přesvědčení, že animace a grafika musí být především hravé a svobodné.

 

Inspiromat: Legendární super-happening

Miloslav Jágr se do kulturních dějin zapsal jako duchovní otec a „ředitel“ Inspiromatů. Tato myšlenka výtvarného karnevalu vznikla již během jeho působení v Železném Brodě, ale v Praze (v Lucerně či Radiopaláci) se rozrostla do nevídaných rozměrů.
Duch akce: Šlo o organizovaný celovečerní happening, který propojoval všechny ateliéry VŠUP. Profesoři dávali studentům čtrnáct dní volna, aby mohli intenzivně připravovat dekorace a masky.
Jágr v hlavní roli: Miloslav Jágr akci nejen organizoval, ale i moderoval. Svým břitkým vtipem a pohotovostí dokázal bavit sál až do ranních hodin.
Politický rozměr: Inspiromaty byly ostrovem svobody. V roce 1968 například studenti reagovali na termín „plíživá kontrarevoluce“ tím, že se po sále doslova plížili s odlitky exkrementů. Právě tato odvážná satira vedla k tomu, že režim Inspiromaty po roce 1969 zakázal.

Rok 1968 a dilema emigrace

Rodina Jágrových žila přímo v centru dění. Z oken sledovali srpnové výbuchy i pohřební průvod Jana Palacha. Vánoce roku 1968 trávili v Amsterdamu, kde vážně zvažovali emigraci. Miloslav Jágr zde vytvořil své první fotografické album, stylizované do podoby holandských kachlí. Nakonec se však rozhodli vrátit – rozhodnutí, které Jágra postavilo do čela ateliéru v nejtěžších letech normalizace.