Miloslav Jágr (1927–1997)
Renesanční šíře záběru Miloslava Jágra přesahovala hranice běžných definic umělce. Byl to ilustrátor, malíř, grafik, sklář, sochař, scénograf, průmyslový výtvarník, režisér, scénárista a dramaturg animovaných filmů, redaktor, spisovatel a profesor VŠUP.
Miloslav Jágr byl mimořádnou osobností české kultury. Jako dlouholetý pedagog a později profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze ovlivnil celou generaci tvůrců, kteří dnes tvoří absolutní špičku ve svém oboru. Pod jeho vedením vznikl ateliér světového formátu.
Jeho tvorba, prostoupená specifickým humorem, nadsázkou a hlubokým pochopením pro lidské i dětské vnímání světa, formovala podobu české ilustrace a animace druhé poloviny 20. století.
1. Kořeny a cesta k umění
Miloslav Jágr se narodil 8. června 1927 v Podmoklicích u Semil. Rodinné prostředí bylo prosyceno fantazií – babička vytvářela kresby v transu jako médium při spiritistických seancích, což Jágra hluboce ovlivnilo a položilo základy jeho budoucí obrazotvornosti.
V roce 1942 nastoupil na Sklářskou školu v Železném Brodě k profesoru Jaroslavu Brychtovi, jehož smysl pro zkratku a vtip vtiskl Jágrově tvorbě nezaměnitelný charakter. Po válce, během níž byl totálně nasazen, vystudoval pražskou VŠUP v ateliéru prof. Josefa Nováka. Studium završil v roce 1952 snímkem Vincek sklář – historicky prvním školním loutkovým filmem na VŠUP, který mu oponoval samotný Jiří Trnka. Na škole získal v rámci studentské recese pseudonym Mnata.
2. Pedagogické poslání: Zlatý věk ateliéru
V roce 1960 se vrátil na akademickou půdu jako asistent Adolfa Hoffmeistera. Pedagogiku vnímal jako své životní poslání. Po vynuceném odchodu Adolfa Hoffmeistera v roce 1970 převzal vedení ateliéru. Z politických důvodů mu byla docentura udělena až po 30 letech pedagogické činnosti (1987) a profesorem se stal po roce 1989.
Jágr přetvořil ateliér na „malé filmové studio“s jedinečnou atmosférou. Pod jeho vedením vzniklo téměř 80 absolventských filmů a vyrostly osobnosti jako Pavel Koutský, Matěj Forman, Michaela Pavlátová, Petr Sís, František Skála, Jiří Barta, Tereza Kučerová a Nina Čampulková.
3. Bilance celoživotního díla
Pracovitost, výtvarná invence a žánrový rozptyl profesora Miloslava Jágra byly mimořádné. Pohyboval se s přirozenou lehkostí mezi světem dětské knihy, animovaného filmu, divadelního jeviště i užité grafiky.
Knižní ilustrace a autorská tvorba: Bohatě ilustroval více než 120 knižních titulů a 10 jich sám napsal. Mezi nejznámější patří jeho autorské knihy Kluk s křídly, Osmý trpaslík pana Háby, Pan Tužka, slečna Pastelka, o psu Gumovi nemluvě či nezaměnitelné ilustrace ke knihám Františka Nepila (Podívánky, Naschválníčci, Polní žínka Evelínka), Václava Čtvrtka (Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni), Eduarda Petišky (Birlibán) nebo Otokara Preusslera (Malá čarodějnice).
Časopisecká kresba a grafická úprava: Od roku 1960 vytvořil stovky kreseb a komiksů pro dětské časopisy Sluníčko, Mateřídouška a Pionýr. Dlouhodobě se věnoval typografii a grafické úpravě – stál za grafickou podobou časopisu Čtenář (od roku 1958) a navrhoval obálky prestižního teoretického měsíčníku o dětské literatuře Zlatý máj.
Animovaný film: Jako výtvarník pracoval na více než desítce snímků, řadu z nich sám režíroval. Zapsal se mezinárodním úspěchem filmu The Foolish Frog (Hloupá žába, 1972) pro americkou produkci Weston Woods i autorskými filmy Osmý trpaslík pana Háby (1979) nebo oceněným snímkem Cirkus animo (1981).
Spolupráce s televizí: Pro Československou televizi navrhoval výtvarná řešení loutkových pohádek a sérií kreseb (např. Ivanka a Marinka, Vo Brikitě, Povídám, povídám pohádku, O hruškách ušatkách a jablíčku parohátku či Princezna Parádie).
Divadlo a scénografie: Vytvořil 15 scénických řešení a výprav (mimo jiné pro Hudební divadlo v Karlíně, divadlo v Nuslích, Jihočeské divadlo či Divadlo J. K. Tyla v Plzni), pro Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v Praze navrhoval výpravy (Léto a dým, Strýček Váňa, Don Juan) a po několik sezon graficky sjednocoval jeho divadelní programy.
Užitá grafika a volná tvorba: Navrhl přes 20 plakátů, 23 obalů gramofonových desek (LP), řadu nástěnných kalendářů a populárních kolekcí vánočních a novoročních pohlednic pro nakladatelství Orbis, Albatros a Pressfoto. Samostatnou kapitolu tvořila jeho monumentální keramická tvorba s typickým humorným a satirickým podtextem a návrhy šesti velkých výstavních expozic.
4. Výběr z ocenění
Za svou všestrannou výtvarnou, ilustrátorskou i filmovou tvorbu obdržel Miloslav Jágr řadu prestižních tuzemských i mezinárodních ocenění:
1953 – 1. cena za návrhy nových vzorů modrotisků pro ÚLUV
1954 – 1. cena za návrhy nových vzorů skleněných knoflíků pro n. p. Železnobrodské sklo
1958 – 1. cena za návrhy upomínkových skleněných figurek a řešení expozice pro Světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu
1972 – Rudá stuha (Red Ribbon Award, USA) za animovaný film Hloupý žabák (The Foolish Frog)
1975 – 3. cena za kolekci kreslených vánočních pohlednic pro nakladatelství Orbis Praha
1978 – Výroční cena nakladatelství Albatros a Čestné uznání MK ČSR za ilustrace ke knize O. Sirovátky Plný pytel pohádek
1979 – Čestné uznání MK ČSR v soutěži Nejkrásnější kniha za ilustrace ke knize V. Čtvrtka Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni a za ilustrace Humoresek A. P. Čechova
1980 – Stříbrný orel na Mezinárodním festivalu dětské knihy v Nice za titul Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni
1980 – Čestné uznání MK ČSR za autorskou knihu Kluk s křídly
1981 – Plaketa BIB (Bienále ilustrací Bratislava) za ilustrace ke knize Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni
1981 – Čestné uznání MK ČSR za ilustrace ke knize M. Jágra a F. Nepila Podívánky
1982 – Čestné uznání za režii animovaného filmu Cirkus Animo na 20. festivalu filmů pro děti ve španělském Gijónu
1983 – Čestné uznání MK ČSR za ilustrace ke knize Pan Tužka, slečna Pastelka, o psu Gumovi nemluvě
1984 – Čestné uznání MK ČSR za ilustrace knihy Osmý trpaslík pana Háby
1984 – Zlatá medaile ÚV ČSM
1987 – Výroční cena SČVU a ČFVU za rok 1986 za celoživotní výtvarnou a filmovou tvorbu
1996 – Cena nakladatelství Albatros za celoživotní práci s dětskou knihou
1998 – Zlatá stuha in memoriam za ilustrace ke knize Pavla Šruta Ezopovy bajky
5. Devadesátá léta a návrat k severu
Po roce 1989 byl jmenován profesorem a krátce zastával funkci rektora VŠUP. V roce 1992 Miloslav Jágr školu opustil a začal se intenzivně vracet ke kořenům v severních Čechách, konkrétně do Jablonce nad Nisou k mšenské přehradě. V této závěrečné etapě svého života se aktivně zapojil do regionálního dění. Významně pomáhal s organizací místních výstav a jako výtvarník a redaktor spoluvytvářel uznávanou kulturně-společenskou revue Jizerská Kóta, v níž také publikoval pod pseudonymem Richard Žemlička.
Tato plodná léta jsou neoddělitelně spjata s přátelstvím s Petrem Vobořilem. Jejich vztah byl natolik blízký, že Jágrova dcera Hanka vzpomíná: „Petr se stal jeho synem.“ Jejich intenzivní spolupráce vtiskla Jablonci nad Nisou novou tvář prostřednictvím ikonických logotypů, které profesor Jágr vytvořil: Klub Na Rampě, značka projektu „Nisa – řeka, která nás spojuje“ a loga významných výročí města.
6. Odkaz
Miloslav Jágr zemřel 23. srpna 1997 v Praze. Vzpomínáme na něj jako na autora se stylem, který byl čitelný a hravý, ale nikdy se nepodbízel. Byl člověkem nesmírně skromným, poctivým a laskavým. Pod maskou sarkastického glosátora vždy nezištně chránil talent druhých.
Jeho odkaz dodnes aktivně rozvíjí spolek Svět Miloslava Jágra, z. s., v jehož řadách hrdě stojí umělcova dcera Hana a vnučka Tereza. Pod vedením Petra Vobořila spolek skrze výstavy, reedice autorských knih, dětské výtvarné soutěže a osvětovou činnost úspěšně přenáší Jágrův laskavý svět k dalším generacím diváků a čtenářů.
